Ukázka:
"Slovo fakan nebo na Moravě fagan vyskytuje se hojně v lidové řeči a znamená hanlivě ‚dítě‘. Odtud proniklo do literárního jazyka jako slovo s citovým, hanlivým zabarvením. Příruční slovník jazyka českého má doklady z Kronbauera a z Kosmáka. Z Kronbauera zaznamenává Příruční slovník ještě zdrobněliny fakanče, faganče a z Kosmáka fakaně, faganě. Jungmannův slovník, Vášův-Trávníčkův slovník a Slovník spisovného jazyka českého mají též podoby fakáně, fagáně. Slovník spisovného jazyka českého i zdrobněliny fakánek a fakáňátko. Z lidové řeči na Moravě znám zveličelou podobu faganisko. Karel Ignác Thám uvádí ve svém česko-německém slovníku[1] jen podobu fakáně s významem ‚Fratz‘. Příruční slovník má také přídavné jméno fakanský, faganský. Na Moravě jsem slyšel v lidové řeči běžné spojení ty fagane faganský (te fagane faganské)! K. M. Kálal (Slovenský slovník z literatury aj nářečí, 1923) uvádí slovo fagan, které je už u Bernoláka, s významem ‚parchant, špinavé, nahaté dítě‘ a spojení faganské dieťa. U J. Š. Kubína najdeme v Lidomluvě Čechů kladských, s. 175, vedle fagan také podobu fagant, stejně jako je podle sdělení prof. V. Machka vedle klazan, hanlivě ‚dítě, výrostek, klacek‘, ve východočeském nářečí klazant; koncové -t je podle slova parchant, hanlivě ‚dítě‘."
Konec ukázky.
stránku najdete zde >>>
Žádné komentáře:
Okomentovat